Blackout...

Ani nevím proč to píšu, protože vím, že si to nikdo nepřečte (ahoj Veru :)), ale mám takový zvláštní pocit a doufám, že zmizí, když vám o něm řeknu. Strašně si přeju být malé dítko. S největší starostí, že zítra musím do školy a že mi máma nepodepsala poznámku v žákajdě! Pomalu mi dochází, že v září si nesednu do třetí lavice uprostřed s Tinkou. Od dospělosti mě vlastně dělí 3 věci. Zaprvé odstěhovat se. Na to se kupodivu docela těšim, i když se bojím, že to sama nezvládnu, ale budu mít (doufejme) perfektní spolubydlící, kterou znám úplně nejdýl co to jde! Druhou věc si raději nechám pro sebe. Třetí je najít si práci. Opravdu se mi do toho nechce. Proboha vždyť pracovat budu do konce života! I když současné nic nedělání už mě dávno nebaví (nachápu jak ho můj bratr dokáže provozovat už tolik let). Ale nějak nejsem schopná napsat životopis, někam ho poslat a pohovorů se bojím už teď!! Nejspíš bych potřebovala někoho, kdo mě bude držet u všeho za ruku (znamení, že k dospělosti mě dělí víc jak 3 kroky? :D) Asi jsem stále 14-ti letá holka co věří že jednou bude chodit s tím úžasným zpěvákem. Heh fakt na to věřím :D Vždyť to je to jediné co mě nutí každé ráno otevřít oči. Jednou bude všechno krásný! (a ne nejsem sjetá, jen trochu mimorealitu)