Z pouti

Nevěnovala sem se vám, protože jsem byla na chalupě a užívala sem si tam svých drahých malých sestřenek. Kristulka už je skoro velká, aspoň tak většinou mluví (prostě nesouhlasím s její výchovou, ale do toho mi moc není, že). Ale s Terezkou si to chci ještě užít. Je to můj největší poklad! Vždycky když se na mě koukne, zavolá Haničko a usměje se tak se mi chce skoro brečet štěstím. Takže sem si prostě o víkendu hrála s ní, pak sem taky trochu pracovala na zahradě, četla si, učila se slovíčka.. bylo mi sděleno, že FCE jsou prej strašně těžký a že mi bude velmi pogratulováno pokud to udělám, ale prej to neudělám. Což mi ani tak nevadí, protože mi to řekl člověk, který mě nikdy neslyšel mluvit anglicky, je to buran a je rád, že udělal státnice z angličtiny.

No, ale co mě strašlivě potěšilo, že mi Terezka z poutě přivezla srdíčko. Prý došla k stánku a řekla Hanička dárek.. (není mentál, jsou jí pouze 2 roky)

(Jo a strašně mě naštvalo, že dneska zase nepřišel balíček na který čekám už skoro týden)